Historie města Karlovy Vary

Lázeňské město začalo fungovat brzy po svém založení, avšak opravdového rozmachu se dočkalo až v 16. století. V té době se začalo v Karlových Varech úspěšně rozvíjet lázeňství a započal také stavební rozvoj. Bohužel toto období trvalo pouze krátce, nastolenou prosperitu přerušily živelné pohromy (v roce 1582 katastrofální povodeň a v roce 1604 ničivý požár) a nevyhnuly se mu ani útrapy Třicetileté války.

Výraznější oživení lázeňského života nastalo až koncem 17. století přílivem bohatých šlechtických návštěvníků z okruhu saského, polského a ruského panovnického dvora. Velkou propagací pro Karlovy Vary byly dva lázeňské pobyty cara Petra Velikého v letech 1711 a 1712.

18. století přineslo vřídelnímu městu dlouhá desetiletí rozkvětu a slávy. V jeho první polovině se Karlovy Vary těšily zvláštní přízni Habsburků, zejména císařovny Marie Terezie. Loajální vztahy k vídeňskému dvoru se kladně projevily ve finančních dotacích na stavební rozvoj města a zdokonalení jeho správy. V souvislosti s rozvojem lázeňství byla postavena řada společenských a lázeňských staveb.

Zásadní význam pro modernizaci karlovarské balneologie mělo celoživotní působení Dr. Davida Bechera (1725 – 1792), nejvýznamnějšího lékaře města. Podnět k zamyšlení nad využitím pramenité vody i k vnitřnímu užívání dal už doktor Václav Payer v roce 1521, ale k dokonalosti dovedl tuto metodu koncem 18. století až právě Dr. David Becher. Zasloužil se také o vyváženost pitné a koupelové kúry, provedl první vědecký rozbor karlovarských minerálních vod a zabýval se i individuálním léčením podle diagnózy pacienta. Od roku 1764 byla na jeho popud v Karlových Varech vyráběna a exportována vřídelní sůl.

Společnost scházející se v Karlových Varech na přelomu 18. a 19. století získávala stále více mezinárodní charakter. K nejvýznamnějším návštěvníkům patřili Johan Wolfgang Goethe, Fridrich Schiller, Ludwig van Beethoven, Fryderik Chopin, Nikola Paganini a další.

Štědrost a okázalost zámožných návštěvníků umožnily rychlé rozšiřování sítě vycházkových cest v okolí lázní. Do 1. světové války dosáhla souhrnná délka lázeňských vycházkových cest kolem města 130 km.

19. století přineslo Karlovým Varům další rozmach lázeňství, jeho poslední třetina byla pak obdobím rozsáhlých stavebních prací a budování moderních lázeňských objektů. Tato výstavba, zosobněna stavitelskou dvojicí Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, dala městu jeho dnešní architektonickou tvář, nesoucí výraznou pečeť historismu a secese. Byly postaveny dominantní lázeňské stavby jako např. Vřídelní kolonáda (1879), Mlýnská kolonáda (1871 – 1881), Tržní kolonáda (1883), Lázně III. (1866) , dále pak honosný objekt Císařských lázní (1895), nové městské divadlo (1886), anglikánský kostel sv. Lukáše (1877), synagoga (1877) a ruský pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla (1897).

Prosperita lázní na přelomu 19. a 20. století byla tak výrazná, že se pro toto období vžilo označení Zlatý věk Karlových Varů. Ročně se tu léčilo až 70 000 hostů.

1. světová válka znamenala tečku za vzestupnou křivkou vývoje vřídelního města. Po válce byl sice karlovarský lázeňský život rychle obnoven, město však už zdaleka nedosáhlo předválečné návštěvnosti. Nejen válka, ale i zánik Rakouska Uherska a změna životního stylu obyvatel Evropy výrazně ovlivnily prosperitu lázní.

Následná hospodářská krize, záhy na to 2. světová válka a poté normalizace jen podpořily problémy Karlových Varů. Lázeňský život se téměř zastavil. V době komunistického režimu se už město na výsluní nevrátilo. Lázeňská léčba byla po roce 1948 centralizována a znárodněna. Stavební rozvoj města se v období budování socialismu (1948 – 1989) projevil především mohutnou bytovou výstavbou. Lázeňskou architekturu tohoto období reprezentuje Vřídelní kolonáda (1975) a hotel Thermal (1977).

Po roce 1990 byla řada významných historických objektů nákladně renovována, rekonstruována či nahrazena replikami. Lázně byly privatizovány a opět začala éra svobodného rozvoje města. Nejslavnější české lázně Karlovy Vary jsou dnes stejně jako v minulosti oblíbeným dostaveníčkem klientů z celého světa a lázeňství pokračuje v tradici započaté již před staletími za vlády císaře Karla IV.. Mezinárodnost Karlových Varů a renomé jejich léčivých pramenů jsou zárukou, že vřídelní město zůstane i nadále vedle Prahy nejznámějším a nejnavštěvovanějším místem České republiky.

Pověst o založení města

Během svého pobytu na hradě Loket uspořádal císař Karel IV. loveckou výpravu do horských lesů a údolí. Při honu se jeden ze psů rozběhl za divou zvěří a při jejím pronásledování spadl do vroucí vody. Členové výpravy vroucí vodu ochutnali a o celé události informovali císaře. Ten se neprodleně v doprovodu své družiny a lékařů vydal k lesnímu prameni. Vodu sám vyzkoušel a protože se mu náhle ulevilo, zdejším pramenům přiřkl blahodárné účinky. Okolí bylo zanedlouho osídleno a pojmenováno Teplé lázně u Lokte. Jakožto výraz úcty bylo později nové lázeňské město pojmenováno lázně císaře Karla, Karlovy Vary a stalo se známým a oblíbeným místem.

V 18. století byla vlivem romantismu pověst upravena do dnešní podoby, kdy jelen skáče ze skály na Jelením skoku přímo do Vřídla.